Česká Republika / Čeština
You're looking at the Čeština version of the website. Don’t worry. We’ve all taken a wrong turn before. Choose a different version of the website here.

Snazší neznamená lepší Fotograf Matthew DeLorme vzdává čest pstruhům duhovým, kteří se vydávají na vyčerpávající cestu do Tichého oceánu a zpět, tím, že ji podnikne sám. V březnu strávil Matthew DeLorme čtyři dny jízdou na kole, stanováním a chytáním pstruhů duhových u řeky Hoh ve státě Washington. Šlapal v brodicích kalhotách a botách. Jel za téměř nepřetržitého deště a neustálé zimy. Chopil se výzvy, která spočívala v jízdě na naloženém Treku 1120 po mokrých lesních trailech. Žádného pstruha ale nechytil. Jeho výprava nebyla o chytání kvant ryb. Pstruha duhového ostatně jen tak někdo nechytí. DeLorme a ostatní rybáři na něj taky odkazují jako na „rybu 10 000 nahození“. Jeho čtyřdenní cesta byla o dokumentování, napodobení a respektování migrace pstruhů z Tichého oceánu zpět do míst, kde se narodili. DeLorme původně neměl jet sám. Tento plán mu ale překazila pandemie covidu-19. „Určitě by to byla paráda,“ poznamenal. „Věděl jsem, že půjde o naprostou makačku a nechtěl jsem být sám. A když jsem byl na všechno sám, musel jsem zvážit řadu dalších faktorů.“ Stejně jako rybaření neznamená vždycky úlovek, ani snazší není vždy lepší. „Čímž se vracíme k důvodu, proč jsem cestu podnikal. Pstruzi musí nejen zvládnout velmi náročnou cestu o délce 3 200 km, ale pak se ještě musí vyhýbat rybářům, aby dorazili do svých rodných říček. Je to vážně neuvěřitelné,“ dodává DeLorme. „Chtěl jsem, aby má cesta byla co nejtěžší a abych jim tak mohl vzdát hold.“ Úmyslně těžká cesta. Ty, kdo DeLormea znají nebo s ním někdy dělali, to rozhodně nepřekvapí. Sám se považuje za velmi náruživého fotografa, který se ve svých fotografiích snaží zachytit utrpení a obětování, které doprovázejí triumf. Tentokrát se na snímcích soustředil na vlastní úsilí, jímž se snažil vyjádřit solidaritu se pstruhy. „Tito pstruzi duhoví se v určitém stadiu života rozhodnou, že vyrazí do moře, tam několik let zůstanou, dorostou a vrátí se třít do svých rodných říček,“ zhodnotil to DeLorme. „Řeka Hoh je ještě jedinečnější tím, že se do ní vrací třikrát až pětkrát za život,“ dodal. „Je to vážně jedinečná ryba.“ Při lovu na tyto pstruhy rybáři většinou používají jasné a třpytivé mušky, aby rybám narušili cestu a vyvolali v nich teritoriální reakci. Nesnaží se jim napodobovat pohyb zdroje potravy. „V podstatě je iritujeme,“ vysvětluje DeLorme. „Takže, když se rozhodnu tyto ryby obtěžovat, jak to mám udělat, abych respektoval trasu, kterou podnikli?“ Plavání nepřicházelo v úvahu. Chůze by trvala příliš dlouho. Ukázalo se, že kolo bylo ideální. DeLorme si na svůj Trek 1120 naložil voděodolné postranní brašny, brašnu na řídítka, nepromokavou brašnu s rolovacím uzávěrem a rybářské pruty. Vyrazil z Oil City ve státě Washington od ústí řeky Hoh a rybařil směrem do vnitrozemí. Během čtyř dní, kdy každý den urazil 65 km, využil DeLorme každé příležitosti, aby se zastavil u místa na řece, kde by mohly být ryby. „Byla mi zima, brodil jsem se řekou, pak jsem jel na kole a pak jsem byl zase zpátky v řece. Musím říct, že jsem nikdy v životě nespal tak dobře,“ uvedl DeLorme. „Přečetl jsem vždy dvě stránky knížky a usnul jsem jak zabitý. Spal jsem opravdu tvrdě. Byla to paráda.“ DeLorme vzdal čest pstruhům duhovým, jejich prostředí a životnímu cyklu a vytvořil tak jistou předlohu pro své budoucí výpravy. Má totiž v plánu další podobné cesty na kole pod stan za rybami ve Washingtonu a jinde. „Je to velmi křehký ekosystém,“ říká. „Proto jsem cestu podnikl tímto způsobem. Šlo o to, že když jsem chtěl s těmito rybami přijít do styku, musel jsem to učinit smysluplnějším, osobnějším způsobem. Vyrazil jsem na kole a sledoval trasu jejich migrace. Myslím, že kolo bylo nejlepším nástrojem k dosažení mého cíle. Nic bych na tom neměnil.“

Snazší neznamená lepší Fotograf Matthew DeLorme vzdává čest pstruhům duhovým, kteří se vydávají na vyčerpávající cestu do Tichého oceánu a zpět, tím, že ji podnikne sám. V březnu strávil Matthew DeLorme čtyři dny jízdou na kole, stanováním a chytáním pstruhů duhových u řeky Hoh ve státě Washington. Šlapal v brodicích kalhotách a botách. Jel za téměř nepřetržitého deště a neustálé zimy. Chopil se výzvy, která spočívala v jízdě na naloženém Treku 1120 po mokrých lesních trailech. Žádného pstruha ale nechytil. Jeho výprava nebyla o chytání kvant ryb. Pstruha duhového ostatně jen tak někdo nechytí. DeLorme a ostatní rybáři na něj taky odkazují jako na „rybu 10 000 nahození“. Jeho čtyřdenní cesta byla o dokumentování, napodobení a respektování migrace pstruhů z Tichého oceánu zpět do míst, kde se narodili. DeLorme původně neměl jet sám. Tento plán mu ale překazila pandemie covidu-19. „Určitě by to byla paráda,“ poznamenal. „Věděl jsem, že půjde o naprostou makačku a nechtěl jsem být sám. A když jsem byl na všechno sám, musel jsem zvážit řadu dalších faktorů.“ Stejně jako rybaření neznamená vždycky úlovek, ani snazší není vždy lepší. „Čímž se vracíme k důvodu, proč jsem cestu podnikal. Pstruzi musí nejen zvládnout velmi náročnou cestu o délce 3 200 km, ale pak se ještě musí vyhýbat rybářům, aby dorazili do svých rodných říček. Je to vážně neuvěřitelné,“ dodává DeLorme. „Chtěl jsem, aby má cesta byla co nejtěžší a abych jim tak mohl vzdát hold.“ Úmyslně těžká cesta. Ty, kdo DeLormea znají nebo s ním někdy dělali, to rozhodně nepřekvapí. Sám se považuje za velmi náruživého fotografa, který se ve svých fotografiích snaží zachytit utrpení a obětování, které doprovázejí triumf. Tentokrát se na snímcích soustředil na vlastní úsilí, jímž se snažil vyjádřit solidaritu se pstruhy. „Tito pstruzi duhoví se v určitém stadiu života rozhodnou, že vyrazí do moře, tam několik let zůstanou, dorostou a vrátí se třít do svých rodných říček,“ zhodnotil to DeLorme. „Řeka Hoh je ještě jedinečnější tím, že se do ní vrací třikrát až pětkrát za život,“ dodal. „Je to vážně jedinečná ryba.“ Při lovu na tyto pstruhy rybáři většinou používají jasné a třpytivé mušky, aby rybám narušili cestu a vyvolali v nich teritoriální reakci. Nesnaží se jim napodobovat pohyb zdroje potravy. „V podstatě je iritujeme,“ vysvětluje DeLorme. „Takže, když se rozhodnu tyto ryby obtěžovat, jak to mám udělat, abych respektoval trasu, kterou podnikli?“ Plavání nepřicházelo v úvahu. Chůze by trvala příliš dlouho. Ukázalo se, že kolo bylo ideální. DeLorme si na svůj Trek 1120 naložil voděodolné postranní brašny, brašnu na řídítka, nepromokavou brašnu s rolovacím uzávěrem a rybářské pruty. Vyrazil z Oil City ve státě Washington od ústí řeky Hoh a rybařil směrem do vnitrozemí. Během čtyř dní, kdy každý den urazil 65 km, využil DeLorme každé příležitosti, aby se zastavil u místa na řece, kde by mohly být ryby. „Byla mi zima, brodil jsem se řekou, pak jsem jel na kole a pak jsem byl zase zpátky v řece. Musím říct, že jsem nikdy v životě nespal tak dobře,“ uvedl DeLorme. „Přečetl jsem vždy dvě stránky knížky a usnul jsem jak zabitý. Spal jsem opravdu tvrdě. Byla to paráda.“ DeLorme vzdal čest pstruhům duhovým, jejich prostředí a životnímu cyklu a vytvořil tak jistou předlohu pro své budoucí výpravy. Má totiž v plánu další podobné cesty na kole pod stan za rybami ve Washingtonu a jinde. „Je to velmi křehký ekosystém,“ říká. „Proto jsem cestu podnikl tímto způsobem. Šlo o to, že když jsem chtěl s těmito rybami přijít do styku, musel jsem to učinit smysluplnějším, osobnějším způsobem. Vyrazil jsem na kole a sledoval trasu jejich migrace. Myslím, že kolo bylo nejlepším nástrojem k dosažení mého cíle. Nic bych na tom neměnil.“

About the Author: Trek

Naše poslání: stavíme pouze produkty, které máme rádi, poskytujeme našim zákazníkům jedinečnou pohostinnost a měníme svět tím, že dostáváme více lidí na kolo.

Tags: