Cam McCaul má na stěně v garáži pověšených 11 rámů značky Trek. Každý představuje jeden rok jeho kariéry v období 2004 až 2014. Odráží jeho nejlepší i nejhorší okamžiky, od přesvědčivých vítězství a odvážných video záznamů po ošklivé pády a zranění. V každém je kus člověka, kterým v dané době byl.

McCaul se rozhodl podělit o jednotlivé příběhy těchto rámů ve svém vlogu na YouTube. V té době ho ani nenapadlo, na kolik okamžiků vlastně úplně zapomněl. Při pohledu na rámy se mu vracely jen záblesky vzpomínek. Tak se pustil do vyhledávání záznamů. Některé musel převést z DVD do digitální podoby, jindy upravoval videa. Teprve pak doplnil celý svůj příběh.

„Ohlédnu se do minulosti a vidím se jako 18letého kluka, který nemá ani páru, co ho čeká,“ začíná McCaul. „Kromě jízdy na kole jsem sledoval, jak jsem tehdy mluvil. A najednou je jasně vidět, jak mladý jsem byl a kolik jsem se toho musel ještě naučit.“

35letý McCaul je teď vlastně už starý, pokud jde o kategorii slopestylu a freeridu na horských kolech. Přesto jeho kariéra pěkně kopíruje i historii tohoto sportu. On byl teenager a disciplína sjezdů na kole byla tehdy teprve v plenkách. Ve videu jako první představuje Session 77, který mu Trek zhotovil na zakázku, protože jsme tenkrát sjezdová kola ještě nevyráběli. V televizním pořadu „Drop In“ vyrazil na horském kole napříč Britskou Kolumbií, čímž se vryl do podvědomí veřejnosti svým šoumenstvím a veselou povahou a zároveň představil předchůdce našeho stroje Ticket S.

Jeho zamilovaným kolem je Remedy z roku 2006, kdy dosáhl prvních velkých úspěchů. Je zachyceno v oblíbené pasáži dokumentu „New World Disorder VII“ a vyhrál s ním řadu soutěží. Jeho nablýskaný povrch stále září mezi všemi šrámy a škrábanci z dobře využitého roku. McCaul má tento rám nejradši. Když si však prošel video, uvědomil si obrovskou váhu jeho minulosti.

„Nemohl jsem fakt uvěřit, kolik akcí se konalo v jednom kalendářním roce,“ dodává. „V dalších letech toho už bylo míň, protože některé z nich zaplnila zranění. Někdy se mi pak v daném roce podařilo vrátit a zapojit se do soutěže nebo se jen uzdravit natolik, aby natočil film.“

Stříhání videa mu umožnilo zasadit kariéru do kontextu. Uvědomil si, že nejtrvalejšími vzpomínkami často nebyly výsledky soutěží, které se tehdy zdály tak důležité. To, kým je dnes, je vlastně taková mozaika z jednotlivých momentů, na které nechtěl zapomenout. Jeho vlog na YouTube je studnicí bezstarostné zábavy, která je pro něj typická, představuje celodenní dobrodružství, nápadité výzvy kamarádů a střípky z jeho každodenního života.

Video mu pomohlo nejen vybavit si to, na co už zapomněl, ale viděl na něm sám sebe, když byl mladší, svůj osobitý způsob vyjadřování, který nejen nadále používá, ale předal ho i svým dvěma dětem. „Je to stejné jako s těmi rámy,“ podotýká. Model 2014 Ticket se moc nepodobá improvizovanému stroji 2004 Session 77. Spojuje je ale dlouhý proces rozhodování, co stojí za to si ponechat.

„Stačí se podívat, jak starodávně ten první rám vypadá. No a pak se mrknete na ty nablýskané na opačném konci a dojde vám, že ty si vlastně můžete objednat a koupit,“ říká McCaul. „Hodně to vypovídá nejen o vývoji rámu Trek a jejich ochotě vzít pod křídlo tuto sportovní disciplínu v tak raném období, ale hovoří to i o samotném vývoji sportu.“

McCaul rozhodně nečekal, že tvorba videa bude mít tak terapeutický účinek. Nápad na video se zčásti zrodil z toho, že v jeho rodném městě Bend v Oregonu byla moc zima a hodně sněžilo, takže se nemohl věnovat jízdě, kterou běžně na svém YouTube kanálu ukazuje. Úpravy videa mu poskytly čas a prostor, aby se zamyslel nad tím, kam došel od doby, kdy se v 18 letech podílel na pořadu „Drop In“.

„V té době jsem se zaměřoval na různé věci, celková perspektiva však jednou z nich rozhodně nebyla, říká McCaul. „Myslím, že jsem opravdu pyšný na to, kam to disciplína horských kol dotáhla, i na to, že jízdy v terénu jsou stále agresivnější. Slopestyle a freeride se podstatnou měrou podepsaly na stylu jízdy a na tom, jak společnosti vyrábějí svá kola.

„Budu rád, když tomu tak bude i nadále. A klidně ještě víc, než si kdo myslel.“