Text: Milan Myšík (@milanmysik61)

Ačkoliv už léta závodím ve světové sérii Enduro (Enduro World Series – EWS) a bojuji o co nejlepší umístění, nepodařilo se mi nikdy dostat se do TOP 30. Letošní sezóna pro mě ale přinesla jednu zásadní změnu. Nově jsem závodil v hlavní kategorii E-EWS, čili v kategorii elektrokol, která si letos odbyla třetí sezónu.

Když jsem za lidmi z týmu Trek přišel s návrhem závodit na elektrokole, hned jsem dostal zelenou a okamžitě jsem se začal věnovat tréninku na e-biku. Do sezóny jsem vstupoval plný očekávání, a zároveň jsem úplně přesně nevěděl do čeho jdu. Jediné, co jsem věděl, bylo, že se jedná o závodění, které je veřejností trošku podceňováno, ale věřte, že to není žádná sranda. Přesvědčil jsem se o tom už v roce 2021 na posledním závodě E-EWS ve Finale Ligure.

Trek Rail – ideální ebike na enduro

Na závody (i na trénink) jsem měl k dispozici karbonové horské elektrokolo Trek Rail s chytrým systémem, konkrétně model Rail 9.8 GX.

Modely Trek Rail 9.8 a 9.9 vycházejí ze stejné rámové geometrie jako enduro speciál Trek Slash, na kterém jezdím klasické enduro. Model Trek Rail 9.8 GX má bezproblémový a za mě i nejlepší motor Bosch a baterii 750 Wh. Na kole jsem provedl pár změn, nastavil ho na tzv. „muleta“, vepředu 29 a vzadu 27,5palcové kolo. Díly a komponenty jsem zvolil karbonové, abych měl co nejlehčí kolo, protože velká baterie = váha navíc.

Jiné kolo, jiná pravidla

Systém závodu EWS-E je zcela jiný než klasická EWS. Závodí se v tzv. loopech, ve kterých jsou jak sjezdové RZ („erzeta“ = rychlostní zkouška), tak i tzv. power stage, což je krátká, ale opravdu velmi technická RZ, která vede pouze do kopce. Každý loop má cca 4 RZ a převýšení kolem 1 100–1 300 m. Loop je situovaný tak, aby ho i závodníci s 500 Wh baterií mohli objet. Po každém loopu následuje návrat do depa, kde je prostor pro výměnu/dobití baterie a základní servis.

Celkem se tedy závod jede na cca 3 400 – 3 700 výškových metrů, které závodníci zdolají ve třech loopech, jejichž součástí jsou i power stage. Závod trvá cca 6-7 hodin. Většina závodníků v profi kategorii volí 625 Wh baterie a na každý loop si dají novou. Já, jelikož jezdím se 750 Wh, vozím a střídám 2 baterie. Po prvním loopu, kdy je baterie vybitá cca na 50 %, si baterie přehodím a během toho, co jedu druhý loop, se mi první baterie stihne dobít na 100 %. Do posledního loopu tak jedu s čistou hlavou a nemusím si dělat starosti s tím, jestli mi baterka vydrží, a můžu jet pořád v režimu boost.

Dalším rozdílem jsou transfery/přejezdy, které jsou zpravidla časově velmi těsné. To je nezvyk ve srovnání s klasickou EWS, kde má člověk relativně „dost času“. Na e-bicích dojedeš stage, sundáš brýle a hned musíš jet boost na další RZ. Proč boost? Protože transfery jsou namotané opravdu technickým, těžký trailem, kde je kolikrát dokonce potřeba použít walk assistance (pozn.: jedná se o režim podpory chůze s kolem). Fyzicky je to opravdu náročné a při transferu mi tepová frekvence neklesne pod 160 tepů/minutu. V RZ maximálka překročí i 200 tepů/minutu.

Nejhorší pro mě je, když jsou v RZ dlouhé rovinky a výjezdy, kde člověk jede za svoje, jelikož jedeme rychlostí 27–30 km/h a podpora motoru je „jen“ do 25 km/h. To znamená, že nad 25 km/h to pak taháš, jak „nohy z medu“, a to je pro mě na celém závodě nejhorší. Naopak mám rád power stage, ve kterých těžím ze svého nízkého těžiště, síly a umění s prvky trialu. Délky RZ jsou podobné, možná trochu kratší než v klasické EWS, tzn. od 3 do 10 minut, některé mají i 13 minut. Power stage má časově 1–2 minuty, někdy jen 40 sekund.

Tento formát závodění se mi opravdu líbí. Nemám čas se babrat v cíli RZ v tom, co jsem všechno udělal špatně. Vím, že musím dát hlavu vzhůru a jet hned dál, soustředit se na to, abych transfer vyjel co nejlépe technicky a ušetřil síly do další části závodu.

3 kategorie – 3 baterky

V E-EWS se závodí ve 3 kategoriích – PRO, E100 a E50. PRO kategorie je nejtěžší, platí pro ni pravidla vypsaná výše, tedy velmi těsné časové limity a brutální transfery. Kategorie E100 jede stejný počet RZ jako PRO, ale mají milosrdnější limity +15–20 % času. I pro tuto kategorii je potřeba mít více baterií. Třetí kategorií je E50, kde závodníci jedou cca 50–70 % závodu jako předchozí 2 kategorie a není tam časové omezení, pouze limit na dokončení závodu. Pro tuto kategorii nejsou povinné 2-3 baterie, a dá se to v pohodě objet na jednu baterii.

Technika na e-bike závodě vs. na klasickém závodě

Ačkoliv se závodění na enduro elektrokole zdá stejné jako na klasickém enduro kole, není to tak úplně pravda. Rozdíl je hlavně ve zmíněných power stage, tady člověk musí pracovat s těžištěm úplně jinak než při výjezdech na klasickém kole. Každou power stage závodníci jedou v režimu boost, což se může zdát lehké, ale kolikrát musí závodník umět přišlapávat, naskakovat na kameny a do toho si i ve výjezdu přibržďovat zadní brzdou, aby nepodhrábl zadní kolo, což se může stát hned. Když podhrábneš, ztratíš balanc, musíš odšlápnout a pak je velmi těžké v prudkém stoupání na kolo naskočit a pokračovat v jízdě. Na posledním závodě E-EWS letošní sezóny ve Finale Ligure se jasně ukázalo, že docela dost závodníků, kteří v EWS zajedou v TOP 10, nejsou na e-biku schopni dostat se ani do TOP 20.

Moje e-bike sezóna

Celkově jsem letos objel všech 5 závodů E-EWS, ve kterých se mi dařilo nad očekávání. Ve dvou závodech jsem byl v TOP 10, ve dvou v TOP 20 a v jednom jsem měl velké technické problémy. V E-EWS je nejdůležitější být pohotový i v depu, aby nepřišel žádný velký technický problém. Každý dojetý závod se bodově počítá a pokud se závodník chce umístit v celkovém pořadí, musí dojet. Celkově jsem skončil na skvělém 7. místě, a jako první mezi závodníky bez týmového zázemí. Vděčím za to nejvíce Treku, že mi poskytl skvělý materiál, náhradní baterii a další potřebný materiál.

Jsem rád, že jsem svoje zkušenosti nasbírané na světové úrovni mohl v průběhu letošní sezóny předat organizátorům České Enduro Série a dal jsem jim podnět k zavedení power stage, které na českých závodech chyběly. Samozřejmě nejsou technicky tak náročné jako v EWS, ale myslím, že čeští a slovenští závodníci v kategorii e-bike tento formát přivítali. Zároveň je fajn, že se e-bike závod v ČR rozdělil do dvou dnů na 3 + 3 RZ (3 v sobotu večer, 3 v neděli ráno). Závodníci tak mají čas si naplno dobít baterie a někteří z nich pak stihnou i hlavní klasický závod v neděli. K diskusi pak je, zda neudělat první 3 RZ v pátek večer „na oči“. To už je ale jen podnět do budoucna 🙂 Věřím, že i kategorie e-biků půjde v Česku a na Slovensku nahoru a já se na to moc těším.

Mám opravdu velkou radost z toho, že jsem do profi závodění E-EWS vkročil správnou nohou, vydobyl si v konkurenci dobré jméno a respekt od soupeřů i MTB legend, se kterými nyní závodím. O výsledku v TOP 10 jsem ani nesnil. V každém závodě jsem byl schopen být alespoň v jedné RZ do TOP 3. Moc se těším na příští sezónu, ve které bude velmi těžké tyto výsledky obhájit, ale je to další výzva, do které se opravdu rád pustím!