Autorka textu a fotek: Lucie Ditmarová

Trenažér je pro někoho nutností, jak zvládnout dlouhou zimu, pro někoho příjemným zpestřením tréninku a pro někoho skvělou pomůckou, jak se vrátit ke sportu. Přesně tohle byl můj případ.

Před rokem a pár měsíci jsem si při volejbale způsobila úplnou rupturu achilovky na pravé noze. Podstoupila jsem operaci a skončila s nechodící sádrou až do výšky hýždí. Následně jsem dostala speciální ortézu a doktoři mi tehdy předpovídali, že už nebudu sportovat jako dřív. Ale tahle možnost u mě nepřipadala v úvahu. Začala jsem tedy rehabilitovat a s fyzioterapeutkou jsme se domluvily, že po pěti týdnech od operace můžu každý den na pár minut na kolo. Trenažér tak vlastně byl takový můj zachránce. A od té doby jsem na trenažéru jak doma, tedy hlavně přes zimu.

20 min zlehka točit nohama a byla jsem šťastná 

Hned, jak jsem měla povolení rehabilitovat na kole, začala jsem shánět vhodný trenažér. Při jeho výběru jsem zvažovala cenu a také to, aby nebyl moc hlučný a bylo by možné ho propojit s aplikacemi přes Bluetooth. Koupila jsem si vhodný upínák na zadní kolo, který sedí do trenažéru, nasadila jsem starý plášť, protože plášť se při ježdění na trenažeru ničí, a začala jezdit. Nejprve jsem jezdila jen tak rehabilitačně, zlehka, každý den cca 20 minut, a byla jsem šťastná. Ze začátku jsem nohama jenom točila na nejlehčí převod, na pravé noze pořád s ortézou, ale i tohle málo mi v té době stačilo. Kolo mi pomáhalo hlavně psychicky, byl to můj jediný pohyb. Užívala jsem si už jenom to, že si obleču cyklo kraťasy a budu mít půlhodinku pro sebe. Po sundání ortézy, jsem dobu ježdění prodlužovala a postupně přidávala těžší převod, z tenisek jsem pak obula zpět tretry a přešla pomalu na plnohodnotné, hodninové i delší, tréninky.

Po čase jsem si stáhla aplikaci na indoor trénink a začala systematicky trénovat. Dneska můj trénink vypadá tak, že si najdu trasu, která mi vyhovuje délkou a časově, přidám si online jezdce, někdy si dám závod a jindy jen vyjížďku. Je super, že se v aplikaci dá zvolit kopcovitá, rovná, krátká i dlouhá trasa. Dokonce je možné trénovat intervaly, které nastaví sama aplikace. Není to sice jako od trenéra, ale aspoň si to člověk může zpestřit. Na trenažéru jezdím v zimě celkem pravidelně, někdy i 5x týdně. Většinou hodinu až dvě. Jezdím, i když venku není sníh, protože tak můžu trénovat a neřešit hlídání dětí ani brzké stmívání. Prostor na ježdění mám totiž až po práci, kdy je tma. Dalším důvodem, proč přes zimu jezdím raději doma na trenažéru je, že si nechci ničit svoje kolo venku na posolené cestě a štěrku.

Tréninkové vychytávky

Díky tomu, že jsem před zraněním nebyla zvyklá na trenažéru jezdit, jsem postupně zjišťovala a ladila vše, co k tréninku potřebuji a jak si celý prostor kolem přizpůsobit. Určitě doporučuji si pod trenažér pořídit speciální podložku, která tlumí hluk trenažéru, chrání podlahu před případným poškozením a zachytí pot (hodně potu :). Další věc je větrák. Tím, že v místnosti neproudí vzduch, člověk se dost potí, proto je fajn si proudění vzduchu zajistit. Já osobně jezdím při otevřeném okně, protože mám ráda čerstvý vzduch. Některým lidem ale nemusí být studený vzduch příjemný. Ti pak můžou využít větrák. Na trhu najdete speciální větráky přímo k cyklotrenažérům, ale postačí i úplně obyčejný větrák.

Na jízdu na trenažéru si oblékám většinou jen cyklo kraťasy a sportovní podprsenku, případně podvlékací tričko, které saje pot. Po ruce mám vždy ručník, který mám přehozený kolem krku nebo přes kolo, protože tak brání potu, který by jinak kapal přímo na rám. Na trenažér si beru bidon s vodou, stejně jako bych jela ven. Občas si do lahve připravím ionťák, když mě čeká těžší nebo delší trénink.

Při tréninku někdy koukám na film nebo seriál, někdy mám puštěnou trasu z aplikace a sleduji, kudy se jede a jak si vedou ostatní online jezdci, kdy mě čeká kopec a kdy si „odpočinu“ na rovině. Dost často během jízdy poslouchám hudbu, občas podcasty ze sluchátek. Před tréninkem se neprotahuji. Protáhnu se až po tréninku a vyválcuji na pěnovém válci. Když mám delší a náročnější trénink, dám si do půl hodiny po tréninku protein nebo recovery drink na regeneraci svalů.

Bez trenažéru už ani jednu zimu

Celkově si trenažér nemůžu vynachválit. Před zraněním jsem na kole sice hodně jezdila, protože trénuji cyklistický oddíl na sportovním gymnáziu, ale trenažér jsem vůbec nevyužívala, a to ani v zimě. Vždy jsem vyrážela na kolo ven. Zranění mě ve sportu hodně zbrzdilo, musela jsem začínat prakticky od znova a trenažér mi v tom hodně pomohl. Těch 20 min v sedle, na kterých jsem začínala, mi hodně pomohlo nejen fyzicky, ale i psychicky. Trenažér mě doslova vrátil do sedla a dnes už si bez něj (nejen) zimní trénink nedokážu predstavit 🙂