Text a foto: Michal Maroši (@marosi_michal)

Kolo není jen dril a dřina, je to především dokonalý nástroj sloužící k zábavě, udržení tělesné kondice a skvělý dopravní prostředek. Jak kolo vnímají děti a jaký přístup by měl být ze strany rodičů, aby je cyklistika neodradila? Přečtěte si, jak to vidí Michal Maroši, česká MTB legenda s více než 40ti letými zkušenostmi z cyklistiky a otec dvou dětí, do jejichž života cyklistika nepochybně hodně zasahovala. Snad vás to bude inspirovat.

Kdy a jak začít s kolem?

Na to není univerzální recept, jelikož každý jsme originál. Z mého pohledu ale může dítě začít prakticky hned, jak se naučí chodit a bude umět držet rovnováhu. Na začátek je ideáním a zábavným prostředkem odrážedlo. Až dítě začne jezdit bez toho, aniž by se muselo jistit odrážením od země a udrží dobře rovnováhu, přijde čas na opravdové kolo. Přídavná kolečka za sebe příliš nedoporučuji, protože děti si díky nim tak trochu “ulevují” a prodlužuje to čas přechodu ke skutečnému kolu.

Jak vybrat kolo?

Jak často jezdit, aby se kolo dětem nezprotivilo

Na to, jak často by dítě mělo jezdit, asi není univerzální odpověď. Každé dítě je originál a bude se to lišit. Nejlepší je řídit se podle toho, jak to bude dítě vnímat. Jak moc ho kolo bude bavit. Může jezdit každý den nebo dvakrát v týdnu. Dobré je, když si dítě najde podobně staré kamarády, se kterými může tuto radost sdílet. Dále určitě hodně pomůže, když budete dítě motivovat a chválit. Pak si s dětmi užijete zábavu i vy, rodiče.

Cyklistický kroužek, oddíl nebo trenér…

Po čase, kdy sledujete, že vaše dítě kolo opravdu baví a věnuje mu hodně času, logicky přichází otázka, jestli ho přihlásit do cyklistického kroužku vedeného trenérem, zapojit ho do regulérního cyklistického oddílu, který vychovává budoucí závodníky, nebo mu dokonce zaplatit samostatné lekce s trenérem. Na tohle ale není jednoznačná odpověď, je to opět hodně individuální. Záleží, jak to vnímá dítě. Nemusíte to ale brát až tak vážně. Může se jednat “jen” o běžný bike kroužek, kde kouč připravuje pro děti program, radí jim, předává jim zkušenosti, dělá support a vytváří dobrou atmosféru.

Co se týče tréninkových aktivit mimo organizované kroužky či oddíl, velmi oblíbeným druhem tréninku je pumptrack (víc o tom, co je pumptrack zde). Z vlastních zkušeností ho velmi doporučuju, protože na pumptracku se dá skloubit super pocit s poctivým tréninkem, a je to zábava.

Dnešní doba se opravdu dost zprofesionalizovala a vyžaduje jiný přístup než tomu bylo dříve. Já jsem se motal se synem okolo Bikrosu a tam už mají své trenéry od 10 let. Věřím, že u ostatních disciplín tomu bude podobně.

Každopádně ale platí, pokud se dítě dá na kolo a vy ho jako rodiče budete chtít podpořit, je to hodně o “sebeobětování”. Zavazujete se k tomu, že budete trávit poměrně dost čas na trénincích či jezdit po závodech.

Je moje dítě vhodné pro profesionální dráhu?

Pokud už vaše dítě nějakou dobu na kole aktivně jezdí a zdá se, že mu cyklistika opravdu jde a baví ho, je napováženou, jestli nezačít brát tréninky vážněji a uvažovat o profesionální kariéře. Jak ale přesně poznat, jestli má zrovna vaše dítě předpoklady pro kariéru profi cyklisty či cyklistky?

Poznat se to dá především tak, že dítě dost vybočuje z řady. Má nadšení pro danou věc a chce soutěžit. Dalším aspektem je, že musí chtít samo od sebe! Profesionální kariéra je o tvrdém přístupu k tréninku. Jako návod na to, jakou disciplínu pro dítě zvolit, a kam se obrátit, doporučuji shlédnout krátká videa na webu Radost z… . Díky tomu si můžete udělat lepší představu o tom, co jaká disciplína vyžaduje.

Moje děti a kolo

Mám dvě děti, syna Adama a dceru Annu, a musím říct, že přístup ke kolu je u obou naprosto odlišný. Syn Adam začal klasicky odrážedlem ve 2 letech. Bavilo ho jezdit z kopce a skákat. Bylo vidět, že se v tomto “potatil”:). Přibližně v 5 letech začal navštěvovat Bikrosový oddíl v Benátkách nad Jizerou, kde bydlíme. V té době tam bylo bezmála 30-40 členů a o zábavu bylo postaráno. Ještě tentýž rok zkusil pár závodů. Nakonec mu tahle kariéra trvala asi 6 let a vypracoval se dokonce na mistra republiky v jeho kategorii. Od nás rodičů měl plný support, ale nakonec ho závodění přestalo motivovat a vytratila se z toho přirozená radost. S bikrosem tedy skončil a přešel na horská kola. Základy z bikrosu si přenesl na dospělá kola a poradí si s čímkoliv. V jeho 15ti letech sjede trať světového poháru v downhillu nebo naskáče největší jump liny v bikeparcích v Rakousku (jezdíme do Schladmingu, Loegangu nebo Saalbachu, který je vhodnější i pro menší děti), a to bez sebemenších problémů. Je to pro něj přirozená věc, kterou se baví, a je mi kvalitním parťákem, i když bez závodních ambicí.

Dcera Anna jezdí sama pro sebe a moc to neřeší. Někdy jí to baví a někdy vůbec. Na kole má přirozený talent a na singltreku jezdila už v 5 letech. Momentálně je jí 12 let, a je to čistě na ní, kdy na kolo sedne sama a užije si bikování nebo si vystačí s tím, že pojede jen s rodiči k vodě.

Kolo a výbava

Co se týče výběru kola a celé cyklistické výbavy, opět záleží na výběru disciplíny. Možná si říkáte, že je zbytečné investovat do lepšího kola a výbavy (zejména ze začátku). Není to tak! Pro náročnější trailová či bikeparková ježdění bych doporučil fulla (pozn.: full suspension kolo = celoodpružené kolo – kolo s předním i zadním odpružením), a to třeba už od 12ti let. Celoodopružené kolo toho totiž víc dovolí, a tak dítěti otevře více možností. Pro skákání, XC, ale třeba i pro all moutains stačí hard tail (pozn.: kolo pouze s přední odpruženou vidlicí). Z výbavy je nutnostní přilba, to je bez diskuze. A samozřejmě během celého učení bikování platí pravidlo “čím více chráničů, tím méně úrazů a bolístek”, i když to leze dost často do peněz. Nakonec ale zjistíte, že cyklistika v jakékoliv podobě je ta nejlepší věc na světě!

Ride bikes, have fun, feel good!